navigace: Kraj předků
Modlešovice

MODLEŠOVICE | Historie vsi


První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1397 (Modlissowicz). Název je odvozen coby ves lidí Modlešových či Modlišových. Podle nejstarších záznamů byla ves v držení drobných šlechtických rodů, naposledy Kořenských z Terešova, kteří ji dne 14.5.1490 (Modlissovice) prodávají velkopřevorům maltézských rytířů v jejichž držení byla až do roku 1945. V roce 1569 byla ves (Modlišovice) spravována městem Strakonicemi a patřila pod rychtářství v Hajské. V roce 1654 se uvádí ve formě Modlessowicze, roku 1840 jako Modleschowitz i Modlessowice. Dnes je tato ves součástí města Strakonic, nacházejí se zde zachovalé barokní statky.


    Rok      Počet domů     Počet obyvatel   Poznámka
1640 22 155* 18 gruntů, 4 chalupy
1654 20 140* 18 gruntů, 4 chalupy /z toho 1 grunt a 1 chalupa pusté
1681 31 220* 18 gruntů, 11 chalup, 1 kovárna, 1 krčma
1781 38 265* 18 gruntů, 18 chalup, 1 kovárna, 1 krčma
1840 40* 251  
1869 41 318  
1880 41 348  
1890 48 339  
1900 50 337  
1910 53 320  
1921 55 301  
1930 53 280  
1950 58 208  
1961 53* 183  
1970 48 159  
1991 42 158  
1999 54 140  
2005 57 161  
2011 57 166  
      * odhad

Na území vsi jsou doklady osídlení již od střední doby bronzové (mohylová kultura), kdy se již zde pravděpodobně těžilo zlato (1.500-1.300 př. n. l.), pak z let 1.300 - 1.000 př. n. l., kdy je zde doloženo sídliště a rýžoviště lidu popelnicových polí (knovízská kultura). Směrem na Hajskou jsou pak zachovány dvě mohyly doby halštatské (750-500 př. n. l.). Po Keltech (4. - 1. st. př. n. l.) byla u vsi objevena chata s dílnou rýžovníka zlata s dřevěným nářadím, keramikou a bronzovými náramky.

Samotná ves byla založena ještě před příchodem křesťanství jako ves lidí Modlišových (osobní jméno Modliš je připomínáno roku 1125). Zlato se zde opět dobývalo od 7. - 8. století. Největšího rozkvětu dosáhlo zdejší rýžování zlata za dob Slavníkovců, posledních Přemyslovců a Lucemburků.


Archeologické nálezy keramiky z 10. - 12. století byly během 2. světové války nalezeny na dnešním čp. 32, tedy Němejcovském gruntu. Tento grunt býval v 16. století svobodným purkrechtním dvorem (někteří autoři jej označují tvrzí) s největší výměrou ve vsi, spolu s celou vsí patřil drobným vladyckým rodům. Dne 29. května 1490 je dvůr se vsí prodán vladykou Janem Kořenským z Terešova, pánem na Neznašově a Čejeticích řádu Maltézských rytířů ve Strakonicích v zastoupení velkopřevora Jana ze Švamberka (1467-1512). V roce 1508 je dvůr prodán Maltézskými rytíři strakonickému měšťanu Tomáši Zbeňkovi za 65 kop zlatých českých (3.900 Zl.). V roce 1533 je jeho majitelem uváděn Jan Němejc, měšťan strakonický, kterému veškeré svobody potvrzuje velkopřevor Maltézského řádu ve Strakonicích Jan z Vartenberka (1534-1542) v roce 1542. Potomci tak mohli dvůr svobodně dědit či prodat.


Ještě v 16. století se při starém korytě řeky Otavy severovýchodně od Modlešovic rýžovalo zlato. Rýžovištím, která se táhla od Hajské až po Sedlíkovice, modlešovičtí lidově říkali „V jamách“, „V močidlech“ a „V lučinách“. Staré a již nepoužívané sejpy byly již polozasypané a využívaly se jako pastviny, kde také hojně rostl vřes, tráva, v zamokřených polohách rákos a ojediněle i břízy a olše. V používaných sejpech pak sousedi dobývali zlato. Jelikož zlatonosné vrstvy byly až v hloubce od 2,6 do 3,1 m v místech říčního štěrku a valounů, museli nejprve vykopat mohutné nadloží. Vytěženou zeminu, jíl a říční štěrk a písek pak vrstvili do až tří metrových kupek nebo protáhlých kopečků o délce 20 m a šířce 10 m. Získané zlato pak dodávali pražské mincovně. Ještě za dob velkopřevora Děpolta Matouše Popela z Lobkowicz (1590-1621) se těžba vyplácela. Těžba ustala v dobách třicetileté války. Zcela poslední pokusy spadají do let 1742-1772, kdy v roce 1741 většina vesnice vyhořela. Tehdy se sedláci snažili vyzískat prostředky na obnovu svým gruntů.


O historii vsi, jejich obyvatel a rodě Němejců zde usedlém se blíže věnuje rozhlasový příspěvek z cyklu pořadů Kořeny, který se zabývá dějinami jihočeských rodů. 47. díl - Modlešovice - 18. 9. 2006 - mp3 (3,2 MB)